V minulém roce se mi podařilo dokončit jedno badatelské téma, které jsem měla rozpracováno řadu let. Ve dvou sbírkách jsem našla dva totožné střevíce. Spojoval je nejen vzhled, ale také návaznost na rod Valdštejnů. Ač už v prvním okamžiku nikdo z kolegů nepochyboval, že patří k sobě, chtěla jsem je mezi sebou přesně porovnat a současně mě zajímal mě také jejich osud, jak se dostaly tak daleko od sebe.
Před blokem přednášek na konferenci Obuv v historii 2014, kdy měl zaznít s příspěvek o sbírce obuvi v Uměleckoprůmyslovém muzeu, si k němu paní doktorka Uchalová ještě procházela snímky. Seděli jsme blízko sebe a tak jsem se jí s humorem zeptala, zda jí mohu „zcela neslušně“ koukat přes rameno, když má tak pěkné fotografie. Zasmála se a kývla. A když byla u fotky červeného střevíce, tak jsem se zeptala: „Tuhle máte opravdu v Praze? Vždyť ta je v Chebu.“ – Ne, ne. Je v Praze a je ve sbírkách UPM. Chvilku jsem kolegyni přesvědčovala a pak dorazila zpět Lenka Vaňková a připojila se k diskusi. Vytáhla svůj badatelský tablet, který jako u jiných památkářů a muzejníků přecpaný fotkami obrazů, soch, fotek archiválií … a podařilo se jí najít ve složkách foto z Chebu. Přiložili jsme fotky k sobě a bylo jasno. Tohle je jeden pár!
Jen to zbývalo dokázat.
Přijít s porovnáním a zjistit, proč asi byly botky od sebe odděleny. Znamenalo to oba kusy co nejpodrobněji zdokumentovat, výsledky a porovnat a pak zkusit štěstí v archivech, zda se nepodaří najít nějaký záznam. Zápisky o konkrétních kusech oděvu nebo obuvi nebývají nějak časté, ale bylo to třeba zkusit. Přišly na řadu cesty do archivu, průzkum staré evidence, procházení předválečných výstavních katalogů a podobně.
Co se podařilo vypátrat?
Botky patří k sobě, to je jisté. Jsou obě původně z typicky červeně barveného kordovánu, tj. kozinky se semišovým nebo historickou terminologií spíše zámišovým povrchem. V celé ploše jsou střevíce zdobeny podkládanou kovovou výšivkou a pocházejí z míst, které byly spjaté s postavou Albrechta z Valdštejna. Ten dnes pražský pochází z Frýdlantu, ten dnes Chebský pochází z Valdštejnského paláce v Praze. Připsání Valdštějnově druhé ženě Isabele Kateřině z Harrachu zapříčinilo, že společně s dalšími památkami na slavného generála, se dostal do chebské expozice věnované jeho zavraždění. Podle tvaru a výzdoby však nebyly vyrobeny v první polovině 17. století, ale až v první třetině 18. století. V archivu se pak podařilo najít, že na počátku 19. století se na zámku ve Frýdlantu nacházely v zámeckém muzeu dva páry střevíců a jeden pár pantoflů. Nezmiňuje se zde barva, ani výzdoba. Ale na výstavě k připomenutí Albrechta z Valdštejna v roce 1934 byly vystaveny dva různé střevíce údajně patřící Isabele, jeden stříbrně vyšívaný červený, a dodnes UPM uchovává také stejně staré dámské pantofle původem z Frýdlantu. Mohou to být všechno botky z poznámky „Paar Pantoffeln,2 Paar Frauen Schuh“ ze zápisu z roku 1805? To nemůžeme spolehlivě prokázat, ale pokud se obuv nacházela na Frýdlantu v první polovině 18. století, tak by mohla pocházet z garderoby Marie Anny z Gallasu (1702-1759), která si vymínila, že po její smrti synovci zdědí nejen majetek Gallasů, ale i jejich jméno. Tak vznikl rod Clam-Gallasů, který vlastnil Frýdlant až do roku 1945. Marie Anna tak byla velmi výraznou rodovou osobností, ke které by se slušelo uchovat si nějakou památku.
A kdy byly střevíce rozděleny?
Přesně to nelze říci. Ve výstavě v roce 1934 už byl jeden střevíc vystavený samostatně a opředený Valdštejnskou legendou. Muselo se tak stát v průběhu 19. století, kdy záliba ve sběratelství a zakládání nových hradních muzeí nebo pamětních síní jen kvetly. Ale třeba se podaří ještě časem najít v archivech nějakou zmínku, která to objasní.
Podrobně se vše dozvíte v časopisu Textil v muzeu. Příspěvek byl vydán díky projektu NAKI III „Vlákna paměti. Minulost a současnost vambereckého krajkářství (DH23PO30VV022)“.
PILNÁ, Veronika: Druhá do páru - Dva střevíce z původního mobiliáře zámku Frýdlant. (in) Textil v muzeu 2025/1. ISSN 1804-1752. s. 12–26.
