Vrstvení oděvu – spodnička a dvojice šatů
V roce 2010 jsem vytvořila komplet běžného oděvu, který má ilustrovat vzhled měšťanských žen z období osmdesátých let patnáctého století. Cílem pokusu bylo zhotovit jednotlivé oděvní součásti technikou ručního šití z odpovídajících materiálů a následně vyzkoušet jejich funkčnost během účasti na několika akcích dobového života.
Postup oblékání - foto: Václav Kořínek, modelka: Monika Macháčková
Vzhledem k tomu, že následné prezentace byly zasazené do prostředí pozdně středověkého Švýcarska, bylo pro koncepci oděvu jako zásadní zdroj použito vyobrazení z Bernské kroniky z roku 1484 od Diebolda Schillinga. (Fridrich VII. z Toggenburgu na smrtelném loži) Na základě průzkumů ikonografie a střihových řešení dochovaných oděvů jsem vytvořila komplet z jednoduché lněné spodničky - košilky, vlněných šatů s lněnou podšívkou, lněných šatů s krátkými rukávy, které jsou známé již z Přebohatých hodinek vévody z Berry od bratří Limburků z roku 1411 (Senoseč), vlněného svrchníku a kolového pláště. Pro chladné počasí byla přidána ještě kápě zapínaná na knoflíky, lněný bílý šátek a šité vlněné punčochy.
Komplet byl ušit celý ručně pevnými lněnými nitěmi a to většinou nebarvenými, ponechanými v původním přírodním odstínu. Košilka byla zhotovená z jemného běleného lněného plátna. Spodní košilky v období patnáctého století mohly mít také rukávy stažené v zápěstí či mohly být střižené i poněkud širší a vpředu pod průkrčníkem naskládané do několika skladů. V tomto případě jsem však zůstala u jednodušší verze.
Základní vrchní nošenou vrstvou jsou modré lněné šaty s krátkými rukávy ušité střihem se středovým švem. Tento typ střihu je známý z oděvu královny Margarety přechovávaném v katedrálním pokladu v Uppsale. Krátké rukávy se na některých typech sukní vyskytovaly po celé patnácté století. V nálezech z Grónska, uložených dnes v Národním muzeu v Copenhagenu, se vyskytují u oděvu inv. č. D10581. Tento dochovaný kus byl identifikován jako ženský oděv a má zkrácené rukávy nestejně dlouhé (27 cm a 30 cm). Šaty, které by v dobovém českém zápise byly označeny ve skutečnosti jako sukně, jsou zavazovány vpředu na střídavě umístěné dírky. Trup není upraven žádnými záševky. Pevný len při úplném dopnutí prsní partie lehce tvaruje. (Viz foto na původní postavě.)
Další vrstvou (sukní), která však mohla být nošena i samostatně, jsou šaty s hlubokým výstřihem do písmene V z vlněného kepru v přírodní barvě a tmavě hnědou lněnou podšívkou. Barevné podšití je možnost známá z dochovaných obrazů. Vzhledem k mým posledním průzkumům textových pramenů, bylo podšívání vlněných sukní v měšťanském šatníku běžnou záležitostí v té době také v českém prostředí. Šily se sukně bez podšívky i s podšívkou. Vzhledově jsem se řídila již zmíněným dobovým vyobrazením z Bernské kroniky. Střihově je oděv řešen spojením živůtku se sukní stříhanou způsobem, který dnes označujeme jako „kolová sukně“. Toto střihové řešení je známé především z pánských dochovaných oděvů a řady vyobrazení žen na dobových malbách.
Další příspěvek bude věnován svrchním vrstvám, doplňkům a úpravě hlavy.
Střihová řešení:
1/ spodní košilka; 2/ lněné šaty s krátkým rukávem
